1. |
Štěstí
04:01
|
|
||
|
ŠTĚSTÍ
Jen jednou myslela, že štěstí drží a radost zemdlelá se k životu budí. Štěstí křehké jak sklíčko na její hrudi, jak ticho ve štolách, jak stopy v stržích. Jen jednou myslela, že drží štěstí. Ale svírala zběsile jen střepy v pěstích. A zůstal jen údiv. A krása, jež studí. A srdce opilé rumovou trestí. Ach štěstí, jiného pro ni není, ach štěstí, než štěstí v zapomnění. Najednou cítí prázdno. Jak tehdy to nedělní ráno, když slavili bratři Pospíšilové dvacátý světový titul v kolové. Volové. Takové prázdné ráno. Takové prázdné prázdno. Ach štěstí, jiného pro ni není, ach štěstí, než štěstí v zapomnění.
|
||||
2. |
Mraky z vaty
03:48
|
|
||
|
MRAKY Z VATY
Po obloze mraky plují, měkké bílé jako z vaty. Takové si pamatuji, pod nimi nás, ještě jsme rozesmátí. A já ti lechtám stéblem paty, ty si rovnáš pomačkané šaty, na obloze mraky z vaty,
řekneš Bože, ty si taký zlatý. A jaro voní až k zalknutí a slastnou závratí hlas se mi zajíká. Jak kdysi dávno na pouťových labutích v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. A z očí ti čtu odhodlání, náhle žít zdá se tak snadné. Když vložíš čelo do mých dlaní, ze mne všechna tíha spadne. A srdcem štěstí rozlije se, nevěřil jsem, že se tak stane, lomcuje se mnou, třese, tím silněji, že dosud nepoznané. A jaro voní až k zalknutí a slastnou závratí hlas se mi zajíká. Jak kdysi dávno na pouťových labutích v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Po obloze mraky plují, měkké bílé jako z vaty. Takové si pamatuji. Proč jen ty dny nelze vrátit.
|
||||
3. |
Vrať mi Franka Blacka
02:53
|
|
||
|
VRAŤ MI FRANKA BLACKA
Jsi sám, ale dál ji vidíš všude. Ty její šaty rudé, ten vlčích máků lán. A stéblo trávy v jejích zubech, ve vlasech vítr z křídel vran, a ten obraz srdcem škube, a za tím obrazem jsi hnán. Řekla, škoda loňských sněhů, ale odnesla je řeka. Řekls, vrať mi svoji něhu a desky Franka Blacka.
|
||||
4. |
Kromě Tebe
03:23
|
|
||
|
KROMĚ TEBE
Už strojí se koruny jabloní, ty do vlasů vážeš si šátky. A blíží se májové svátky, zas po parku párky zavoní. Vítr ti na dlani obrací bílé okvětní plátky, zaváháš okamžik krátký, a pak necháš je zakroužit v oblacích. Už strojí se koruny jabloní, ty do vlasů vážeš si šátky. A do oken věšíš záclony a záhony dělíš řádky. V korunách bzučí čmeláci, vítr je teplý a sladký. Nalámeš chlebové patky a hodíš je zvířatům domácím. Už strojí se koruny jabloní, letos jak vloni, jak předloni, z výšky tě zdraví větroni křídly z hedvábné látky. Kromě tebe se všechno navrací, vlaštovky, dělníci za prací, kromě tebe se všechno navrací, i Rudí jsou na koních zpátky. Už strojí se koruny jabloní, ty do vlasů vážeš si šátky. A blíží se májové svátky, zas po parku párky zavoní.
|
||||
5. |
e Bacht
04:08
|
|
||
|
E BACHT
Phen ča mange so te kerel pre bacht. Sar te chudel e bacht khere. Ajsi, latar zamerkeres sar jakhendar Aňeskere.
|
||||
6. |
Dojdu až tam
03:26
|
|
||
|
DOJDU AŽ TAM
Od ňader k podbřišku, od křížku ke křížku, od žita k pšenici, od města k vesnici. Od strdí k osení, od slibu k prodlení, od prodlení k úhradě, od role k zahradě v patách ti klopýtám. Od setby k úrodě, od osudu k náhodě, od kostela k hospodě, od hospody k hospodě. Od roklí k vrcholům, od zmijí k sokolům, od slepýše k ostříži, od kříže ke kříži v patách ti klopýtám. A pak dojdu až tam, kde voní tvůj dech. Tam září tvé oči a sladko je na tvých rtech.
|
||||
7. |
Život bez Anny
05:40
|
|
||
|
ŽIVOT BEZ ANNY
Ulicí voní škrobený povlaky a smažený řízky. Po včerejším vzplanutí zbyly jen rozpaky z pohnutek nízkých. Je sobotní ráno anebo poledne, asi někdo se žení. Ještě jsi nevstal a už je ti šeredně. Co bylo, není. Když ucítíš ruku cizí a chtivou hladit tě po břiše, radši otevřeš oči, radši otevřeš pivo, radši otevřeš Juliše. Tam v jeho verších, tam nejsou luka, ani bystřina, háj. Jen uhelná pánev a boží muka, a to je tvůj kraj. V něm žiješ život bez Anny, plnej zklamání ze všech těch Chci tě. Ze všech těch návštěv zvaných nezvaných a z tichých snídaní v neměnný realitě. Žiješ život bez Anny jak Dubček bez Strany v ústraní v bratislavskym bytě. Žiješ život bez Anny jak bez Krista křesťani, věříš rozpačitě. Ulicí voní škrobený povlaky a smažený řízky. Je sobota poledne, oblečeš tepláky, srkáš polívku z misky. Srkáš polívku z misky.
|
||||
8. |
U Fera v kuchyni
03:39
|
|
||
|
U FERA V KUCHYNI
Kouř stoupá z komína, psi štěkají za plotem, zahradu listopad letos poprvé ojínil, voní to chlebem a poctivým životem u Fera v kuchyni. Zatím co Fero první půl deci nalévá, ty hřeješ si nad pecí prokřehlé dlaně, a myslíš na to, že jak z kostela do chléva, že tak blízko, tak daleko je k Anně. A v těch dnech, kdy odlétají ptáci, chodíš po světě se zaťatými zuby a odmítáš si přiznat, že ji ztrácíš, když řekne, chci tu lásku v sobě ubít. Ještě bylo šero, když jsme se vzbudili. Ach bože, Fero, dodnes mám v břiše motýly, když si vzpomenu, jak se rděla, jak se styděla, když den odhalil naše těla, blednoucí, nahá, rozechvělá, a jak ruku mi zadržela, když šmátral jsem po brýlích. A to ráno jsem poznal, jak vypadá štěstí, když se vrátila z koupelny s tím, že strhla závěs, když chytala paprsky slunce na pelesti, když tiskla si mne k hlavě. Fero už ulehnul, psi ztichli na dvoře, dopíjíš, co zbylo, jak sprostý kočí. A kuchyň chladne, oheň už dohořel v peci i v očích.
|
||||
9. |
Říkáš, že
06:45
|
|
||
|
ŘÍKÁŠ, ŽE
Říkáš, že na světě není nic, co by bylo jen tak. Že vše je malý klíč k velké šifře, každý letící pták. Každý pohled k nebi, každá závrať, výkřik, ticho v boji. Že vše má význam, každý svoji roli, víš, toho já se bojím. Z toho mám strach. Říkáš, že na světě není nic, co by bylo jen tak, a že nacházíš v tom útěchu a čerpáš z toho sílu naopak. A že to náhoda je děsivá, zlá panovnice posměchu a zimy. Ale jak chceš věřit v něco víc než v náhodu po Osvětimi? Ukaž mi, jak. Říkáš, že na světě není nic, v čem by nebyl účel skryt. A že copak to lze nepomást se a přitom v ten účel nevěřit. Vždyť k čemu jsme se potkali? Nevím, možná poznat štěstí, odejít. Poznat štěstí, prohlédnout si je přes igelit.
|
||||
If you like Duben v Pešti, you may also like:
This Could Be Texas
by English Teacher
The UK upstarts' debut veers from sunny, psychedelic folk to bristling post-punk with reckless abandon without ever missing a beat.
go to album
Our Chemistry is a Tightrope
by porcupine
Hopscotching from jangle pop and post-hardcore to math rock and shoegaze, these Minnesota rockers have a gift for musical multitasking.
go to album
Restless Spirit
by Tucker Riggleman & The Cheap Dates
West Virginia trio showcase strident country rock anchored in bold, anthemic songcraft and deliciously twangy tones.
go to album
If you’re mad for young guitar bands like Momma and Feeble Little Horse, L.A. four-piece Rocket are sure to hit your alt rock sweet spot.
go to album
Música do Esquecimento
by Sophia Chablau e Uma Enorme Perda de Tempo
featured on Bandcamp Radio Sep 12, 2023
go to album
Gutsy riffing complements earworm melodies on the new one from Seerr, existing somewhere between doom & shoegaze.
go to album
Is This Where The Party Is?
by Julez and the Rollerz
This L.A. group make super great power pop with a Paisley Underground edge, like Ex Hex meets the Bangles.
go to album
