1. |
Uniknout z té chvíle
04:25
|
|
||
UNIKNOUT Z TÉ CHVÍLE
Z jejího dechu cítí
horkost písku jižních moří,
a spánky mu hoří,
když strhne z ní deku.
A v stínu záclon ona před ním leží
jak kořist v síti.
Jak v síti kořist
na rybím trhu na nábřeží.
Tehdy rukou za vlasy ji chytí,
druhou dotkne se kůže, sametu oliv,
celé tělo ho bolí,
celé tělo muže.
A ložní prádlo bílé,
jak dlažba v slunci bodá ho v očích,
musí zaútočit.
Musí zaútočit
a uniknout z té chvíle,
v níž se odhaluje bytí.
|
||||
2. |
Dieter potkává Ninu
03:42
|
|
||
DIETER POTKÁVÁ NINU
Od moře zvedne se vítr,
a z pláže dolehnou k nim zvuky léta,
a lem jejích šatů dotkne se hřbetu jeho ruky.
A Nina zacloní si oči
a Dieter mezi prsty promne mátu,
a ta chvíle je překvapivě jiná,
než vše, co dosud znali každý.
A budou si ji pamatovat navždy.
A když pak ona ráno odlétá,
jemu zbývá ještě tolik čistých košil.
|
||||
3. |
Zavřel zas oči
04:42
|
|
||
ZAVŘEL ZAS OČI
Za oknem kupé z polí vyrostly okály,
když muži šediví, jak včera, jak předvčírem,
jak posledních třicet let dobré ráno si popřáli,
než jim je popřejí komíny papíren.
Pak, v tvářích ještě nebo už zkrabatělí,
odešli do tmy vyrábět buničinu,
tou tmou od fabriky zápach se linul,
na noční jak kdyby celou noc dusili zelí.
Jak kdysi po Unter den Linden o nedělích.
Zůstal u okna sám a okamžik ticha
vybízel k myšlence, že třeba něco se stane.
Okamžik naděje, než začalo svítat
a vlak jej unášel šedivým ránem.
A den ho zavalil obludnou nahotou
a zdusil touhy po novém začátku,
zavřel zas oči a vydal se pozpátku,
otevřel pivo a třetí měl na potom.
Zavřel zas oči tou chvílí vysílen,
jak včera, jak předvčírem.
|
||||
4. |
Po konci sezóny
04:23
|
|
||
PO KONCI SEZÓNY
Dívá se upřeně
do slunce v rákosí,
na břehu jezera
po konci sezóny.
Když hlavu nakloní,
padne chlad večera,
břehy se orosí,
on se zachvěje v ramenech.
A lesy potemní
a srdce sevře se,
i když se otřese,
ten chlad v něm zůstane.
Ach ještě mnoho dní,
jak škvoři ve stanech,
jak na pláži balóny,
po konci sezóny.
|
||||
5. |
|
|||
OLGA, KAPITÁN A WABI DANĚK
Olga má vlasy
už čtvrt roku nemyté
a za oknem asi
čtvrt roku prší.
Čtvrt roku mokne zahradní nábytek,
čtvrt roku v domě je jen ona a plši.
Jen plši a Olga,
let třicet šest,
čtvrt roku nemytá,
a občas ještě kapitán,
aby dalo se to snést.
Kapitán Morgan.
A v noci nemůže spát,
tak jde a třídí fotky z léta.
Ještě jsou na nich spolu, on, ona a Kréta,
všichni tři šťastni napořád.
V noci nemůže spát,
nemůže spát ani ve dne,
dívá se, jak listí hnědne
a vítr opírá se do mokrých vrat.
V konečcích prstů cítí chlad,
je jí na nic a potí se jí dlaně,
a ze všech stanic hraje Wabi Daněk,
přichází listopad.
|
||||
6. |
Hluboká lítost
04:11
|
|
||
HLUBOKÁ LÍTOST
V poslední prosincové dny
skládá rok z kusých zápisků,
jen letos popsaný je sešit
sotva ze dvou třetin.
A spíš jak smetí
přijde jí to, co ji mělo těšit.
Jak vlhké teplo ze studny
stoupá jí z břicha k ohryzku
hluboká lítost.
A v jiném bytě v stejný čas
dopadá na záda té druhé,
jež první měla být,
jak řídké síto záclon stín.
Protéká touha sítem tím,
potichu zaplavuje byt.
Co její srdce plní zas,
to navždy skryto už mu bude.
Hluboká lítost.
|
||||
7. |
Olga a ptáci
03:07
|
|
||
OLGA A PTÁCI
Ve vrbách u plotu leží zbytky zimy
a obloha je ptáky roztrhaná.
Dny jsou dlouhé, Olga neví co s nimi,
neví co s nimi vlastně od samého rána.
Přesto obléká si šaty ještě za šera,
ač nemá nic na dnes a nic ze včera,
jen někde na dně skříně chuchel bolera
a dva balíčky z vánoc a lahev Kapitána.
Dívá se na ptáky, jak krouží okolo kostela,
jakoby zvesela.
A ptáci krouží okolo kostela,
jakoby zvesela.
Ve vrbách u plotu zbytky zimy leží,
oblohu roztrhali ptáci,
jaro se do zahrady vrací
a Olga neví, zdali je lze přežít.
Dívá se na ptáky, jak krouží okolo věží,
a náhle sněží.
A ptáci krouží okolo kostelních věží
a náhle zas sněží.
|
||||
8. |
|
|||
OKRES JE ZASNĚŽENÝ PO ŠESTI LETECH
Poznala tělo jeho,
on poznal tělo ženy,
okres je zasněžený
po šesti letech.
Dech ložnic v oknech kvete
s děsivou něhou.
Usnula,
v srdci sňal z ní vinu,
ještě v svou paměť otiskl tu chvíli,
než rozezvonil úsvit bílý
o její hlavu jak o kovadlinu.
|
||||
9. |
Dieter na hrázi
01:26
|
|
||
DIETER NA HRÁZI
Březnové mraky nebem jdou,
jdou mraky černé nad řekou.
A z břehů stoupá vůně hlíny
a loňské viny bere proud.
Jdou stíny mraků, jdou po hrázi,
z ní Dieter fotky do vln hází.
Ví, byla mu a bude Stasi
matkou, sestrou a milenkou.
|
Streaming and Download help
If you like Duben v Pešti, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp